Bob Saint-Claire

Kdo už někdy slyšel kapelu Bob Saint-Claire není mu třeba nic vysvětlovat. Kdo ne, měl by vědět, že jazz je pouze jednou z mnoha složek jejich hudby a patrně by bylo jednodušší spočítat žánry/styly které mezi nimi nejsou. Ale i tak zmíním několik převládajících...

Kapela začala koncert jako ti největší z profíků - se zpožděním :-D I když se to může zdát jako zápor, to mírné napětí dalo perfektní základ pro jejich ůvodní skladbu. První polovina byla velice abstraktní a v duchu kapely plná elektronických efektů, pazvuků a dalších podobných záležitostí. Kytarista předváděl velice zajímavé solo a ve chvíli kdy to divák nejméně očekával přišel drastický break a poklidný rytmus si kvapem odkráčel směrem k electro-funk-rocku!

Pro diváka to bylo něco jako sprostá rána mezi oči, ale právě vlna vyvolaná touto ranou s sebou strhla veškeré obecenstvo. Oním střídáním všech možných stylů si opravdu každý přišel na své - slyšet jste mohli bicí hrající převážně jungle, jakýsi metal s jazzovou harmonií (opravdu je to možné - skladba Františkovy nožičky), electro, pop, rock, dokonce i náznaky blues, klasické hudby a všemu dominoval jazz... Při pozorování davu jsem nenašel nikoho kdo by žádným způsobem neprojevoval rytmus prostupující vším.

Ovšem je tu i několik mínusů. Začal bych u nazvučení. Razantní bicí a hutná baskytara daly v malém prostoru jazzového klubu velice často zaniknout klávesám a kytaře. Například klávesistovo solo na klávesovou foukací harmoniku nebylo téměř slyšet.

Jako druhé mínus píšu důležitou věc, kterou svým pokřikem zmínil i jeden divák - bicí ani baskytara neměli solo delší než 2-4 takty. Škoda by to byla i u big bandu, natož u 4-členné kapely.

Obsazení:

Filip Černý - kytara, kaoss pad, vokály

Jan Faix - klávesy, looper, klávesová foukací harmonika, vokály

Václav Březina - baskytara

Marian Petržela - bicí

Naneštěstí si teď nebudete moci kapelu živě poslechnout, protože bubeník Marian Petržela z kapely odchází.

Ondrej Krajňák Trio (SK)

Bohužel musím začít minusem, který ale nepatří přímo kapele, nýbrž skutečnosti že relativně poklidná hudba jazzového tria přichází po takové smršti jako byli "Bobové". To mělo za následek že druhou polovinu výrazně rušila hlučnost některých diváků. S pořadím ale nebylo možné pohnout, protože by se nezachovala myšlenka 1. méně známá kapela, 2. známá.

Hudbě samotné se toho nedá moc co vytknout. Ondrej Krajňák měl zajímavá a efektní sola, perfektní doprovod v podobě basisty Tomáše Baroše a bubeníka Mariána Ševčíka. Trio zahrálo zajímavé jazzové skladby a dokonce se objevila upravená verze Hancockovy Cantaloupe Island.

K čemu bych měl menší výhrady je forma skladeb + sola Ondreje Krajňáka. Formou myslím to že se trio řídilo jednoduchým vzorcem pro sestavení sólování -  klavír solo, basa solo a před návratem do původních kolejí občas přišlo ještě solo bicích. V této hudbě mi chyběla barvitost například v podobě výměn (střídání po dvou či čtyřech taktech) nebo nějaké jiné změny, které posluchač nepředvídá.

A co se týče sól na klavír - jak jsem řekl byla zajímavá, efektní a chytlavá. Ale po určité době se začaly různé myšlenky opakovat. Ovšem kdybych to měl shrnout, Krajňákova hudba je určitě zajímavá + perfektní doprovod stojí za poslech.

Na závěr bych zmínil podstatnou věc a to je perfektní ventilace klubu JazzTime. Díky ní tam byl i přes velký počet kuřáků čistý vzduch a dýchatelno.