Dne 2.11.2010 proběhl v Karlových Varech druhý ročník cyklu Doteky vážné a jazzové hudby. Ještě před koncertem jsem si říkal, že mě přeci nemůže ve spojení klasika a jazz nic překvapit. K mému úžasu se ale překvapení konalo. V produkci Forte, o.p.s. vznikl koncert, ve kterém si jazz a klasika doslova vyměnili role. KRB, jakožto představitel jazzu, představil několik skladeb klasické hudby. Naopak smyčcový kvartet Pikap předvedl skladby jazzového ražení. 

Začněme ale popořádku. Navzdory pesimistickým odhadům byl malý sál hotelu Thermal z „větší půlky“ zaplněn. Dovolím si zde drobnou rýpavou poznámku. Ačkoliv si karlovaráci neustále stěžují, že zde není dostatek kvalitní kultury, tak se na ní ani nevypraví, když už zde někdo s velkým vypětím sil uspořádá tak kvalitní koncert, jako byl tento. Ti co přišli ale rozhodně udělali dobře.

V první části se představil smyčcový kvartet Pikap (dle příjmení PItra a KAPlan). Kvarteto hrálo v obsazení Martin Kaplan – I. housle, Lenka Šimandlová – II. housle, Miljo Milev – viola a Petr Pitra – cello. Na úplný začátek zahráli část suity karlovarského pedagoga a skladatele Karla Šimandla s názvem Z Jazzoviny, konkrétně věty 2. Quasi Blues a 3. Quiasi Be Bop. Následovala (premiérově) Suita giazzistica mladého a nadějného skladatele Daniela Pitry. Posluchači ocenili především dvě pomalé a baladické věty 2. Foggy Sunrise a 4. Twilight. Na závěr své sólové části zahráli skladbu Jaroslava Ježka Tři strážníci. Jak jsem byl svědkem již v minulém ročníku, jazzové skladby sluší symfonickému orchestru. Nenapadlo mě ale, že i v klasickém smyčcovém quartetu dostane tato hudba zcela nový směr a potvrdí, že jazz není výsadou jen jazzových komb a bigbandů.

V druhé části zahrál Karlovarský Repre Band (KRB) pod vedením saxofonisty Milana Krajíce. Hned na začátek zazněla jedna z nejznámějších skladeb vůbec, Air skladatele J. S. Bacha. Melodii zahrál vynikající a vyhledávaný trumpetista Milan Šoltész, v sóle piana se předvedl Jindřich Volf ml. Následovala známá skladba G. Gershwina Rhapsody in Blue. Ačkoliv je již trochu jazzová, teprve aranž K. Šimandla z ní udělala pořádnou jazzovou pecku. Kdo by si pomyslel, že i takováto „mohutná“ skladba může znít dobře v jazzovém kombu se čtyřmi dechy. V další písničce se představila čím dál víc známější jazzová zpěvačka Petra Brabencová. Zazpívala skladbu s názvem Going Home. Nešlo ale o nic jiného, než zaranžovaná část Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. Píseň po právu sklidila největší potlesk z této sólové části. Poté přišla na řadu další zpěvačka, Magdalena Rezková. Ta si zazpívala píseň Máří Magdalény z muzikálu Jesus Christ Superstar. Na závěr přišla skutečně veselá a pozitivní skladba A. Chačaturjana Šavlový tanec. Skutečně těžko bych popisoval tu výjimečnost a krásu klasické hudby v podání jazzového komba. V kapele také hráli Jan Vacula (tb.), Markéta Šmejkalová (as., cl.), Pavel Horych (g.), Roman Hasnedl (bg.) a Ali Siládi (dr.). 

V poslední, třetí části, se představila obě tělesa dohromady a ve světové premiéře zahrála suitu soudobého skladatele, pianisty, dirigenta, zkrátka výjimečného muzikanta, Kryštofa Marka s názvem Suite No. 1 for string quartet, jazz orchestra and vocal. Jak bylo poznamenáno moderátorem a iniciátorem koncertu Jindřichem Volfem st., jedná se o „těžkou“ hudbu. Celá suita se přesto nesla s lehkostí, se kterou Marek diriguje i hraje. Bylo skutečně zajímavé sledovat rozdíl mezi minulým ročníkem, kdy hrál KRB a Karlovarský symfonický orchestr upravené skladby Milana Svobody. M. Svoboda je přeci jenom jazzman s přesahem do klasické hudby. K. Marek je spíše opak, klasik fušující do jazzu.

Po dnešním večeru bych si mohl v klidu říct, že už mě v doteku jazzové a klasické hudby nemůže nic překvapit. Mohl bych, nebýt toho, že jazz je živá hudební forma. Na závěr koncertu zaznělo z úst pana Volfa: „Až se zase bude něco dít, tak vám napíšu.“ To samé můžete čekat i od JazzBlogu. Tato hudba se totiž nedá popsat, ta se musí slyšet.